Geologická stavba oblasti sítě KRASNET
Oblast západních Čech má poměrně složitou geologickou stavbu (geologická mapa).V tomto prostoru
se stýká jednotka
saxothuringika s moldanubikem
a existují zde dvě výrazné
příkopovité propadliny - ve směru ZJZ-VSV ohárecký rift a ve směru S-J
chebská pánev jako součást
chebsko-domažlického riftu.
Obě deprese jsou vyplněny paleogenními a neogenními sedimenty (Mísař et
al. 1983), ve kterých jsou zjištěny projevy recentních pohybů. Na
východě i na západě studované oblasti vystupují k povrchu
mohutná granitová tělesa -
karlovarský pluton (na V) a
smrčinský pluton (na Z). Jedním z
nejvýznamnějších zlomů je mariánskolázeňský hlubinný zlom, který se zde kříží se zlomovým pásmem
oháreckého riftu. Podílí se pravděpodobně i na stavbě chebské pánve, která
vybíhá k severu mezi dvěma paralelními severojižními zlomy - východním a
západním okrajovým zlomem. Na západě jeden okrajový zlom omezuje pásmo
Smrčin, na východě tvoří druhý okrajový zlom zdaleka viditelnou hranu s
metamorfovanými horninovými komplexy
(foto 1).
Komplex metamorfovaných hornin jednotek
svatavského krystalinika a vogtland-saského
paleozoika dosahuje v oblasti Kraslicka předpokládané mocnosti okolo 3 km a je tvořen především
horninami s vysokým stupněm rychlostní anizotropie -
břidlicemi, svory a fylity.
Tyto horniny obsahují často až několik metrů mocné čočky tmavých kvarcitů,
které jsou odolnější vůči erozi a vystupují tak na povrch ve vrcholových
partiích okolních kopců
(foto 2,3).
Stupeň metamorfózy se směrem k JJV zvyšuje.
Méně metamorfované fylity na severu mají výraznou břidličnatost
a vrásovou strukturu
(foto 4). Více
metamorfované svory v okolí Kraslic, Rotavy a Oloví tvoří mocné lavice,
patrné v zářezech silnic
(foto 5).
Nejvíce metamorfované svory až migmatity se
nacházejí na jihu, na okraji sokolovské sedimentární pánve.
Karlovarský pluton tvoří severní a východní hranici studované oblasti.
Vyskytují se zde
dva typy žul - starší horská a mladší krušnohorská.
Mocnost plutonu je na základě gravimetrického mapování odhadována okolo 12 km
a jeho výběžky zasahují na západě až pod komplex metamorfovaných hornin
(Mazáč et al. 1962, Vrána et al. 1997).
Smrčinský pluton má předpokládanou mocnost
okolo 8-10 km a tvoří podloží severní části chebské pánve. Buduje
severozápadní hranici oblasti a vychází na povrch v oblasti Skalné
(foto 6) a Plesné. Žuly
jsou velmi alterované. Výchoz
smrčinské žuly je vymapován také v oblasti
svatavského krystalinika u obce Horka. Lze tedy předpokládat v blízkosti
východního okraje chebské pánve kontakt s karlovarským plutonem, a to až do hloubky okolo 8 km.
V celé oblasti západních Čech jsou četné výskyty
vulkanických hornin,
především nefelinických bazanitů, které se v mnoha případech stávaly
cennou surovinou pro štěrkařské účely
(např. lom Rotava - foto 7).
Na některých lokalitách je velmi pěkně vyvinuta sloupcovitá odlučnost.
Nejmladšími vulkanickými
tělesy jsou kvartérní sopky
Komorní hůrka
(foto 8) u Františkových Lázní a
Železná hůrka
(foto 9,10).
Severní část
chebské pánve je vyplněna sedimenty s
maximální mocností 300 m na východním okraji, v oblasti již zmíněné
obce Horka. Podloží severní části chebské pánve tvoří většinou pokleslé kry
smrčinského plutonu. Projevují se zde tektonické linie
několika směrů : SZ-JV, VSV-ZJZ a S-J. V tektonické stavbě a
hydrogeologické struktuře chebské pánve dominuje
sooské centrální poruchové pásmo
ve směru SZ-JV (Šantrůček 1979). Sooské poruchové pásmo
reprezentuje přívodní dráhu oxidu uhličitého a kyselek.
V oblasti Vackovec - Hartoušov dochází k intenzivním, plošně rozsáhlým přírodním
únikům a výronům oxidu uhličitého, které lze pozorovat
jednak v údolní nivě potoku Plesná a jednak v
přírodní rezervaci Soos spolu se suchými výrony CO2 v bahenních kráterech mofetového
typu
(foto 11,12,13).
Kromě toho je chebská panev známa i četnými
ložisky kaolinových jílů využívaných v keramickém průmyslu. Největší
akumulace rozsáhlých povrchových lomů je při východním
okraji, mezi Skalnou a Plesnou.
© RNDr. Zuzana Skácelová
|
427. návštěvník |
 |